2.20.4  zemina

Přirozeně se vyskytující materiál tvořící svrchní část zemské kůry, sestávající se ze zrn (minerálů, úlomků hornin nebo organických látek), které od sebe mohou být snadno mechanicky odděleny a z proměnlivého obsahu vody a vzduchu mezi zrny. Pojem půda je používán jako souhrnné označení látek, skládajících se ze směsi pevných částic různé velikosti a kapalných a plyných látek. Přesná definice se liší v závislosti na oboru:

• půdní mechanika: všechny směsi zrn o velikostech menších, nežli 63 mm (jíl, silt, písek, štěrk, kameny, bahno, rašelina), rovněž uměle vytvořené částice (recyklace, drcení, MBA)
• pedologie: přirozené usazeniny svrchní živé půdní zóny (jíl, silt, písek, humus)
• geologie: přirozené a antropogenní usazeniny až do velkých hloubek

Boden 
Natürlich vorkommendes Material, durch das der obere Bereich der Erdkruste gebildet wird, bestehend aus Partikeln (Minerale, Bruchstücke von Gesteinen oder organischen Stoffe) und einem variablen Gehalt an Wasser und Luft. Die genaue Definition unterscheidet sich fachspezifisch:

• Bodenmechanik: alle Kornmischungen mit Größen kleiner 63 mm (Ton, Schluff, Sand, Kies, Steine, Mudde, Torf), auch künstlich hergestellte Partikel (Recycling, Brechkorn, MBA)
• Bodenkunde: natürliche Ablagerungen der oberen belebten Bodenzone (Ton, Schluff, Sand, Humus)
• Geologie: natürliche und anthropogene Ablagerungen bis in große Tiefen.